Jak spolu souvisí ruční práce, ekonomika, udržitelnost, nebo tradice? To se dozvíte v dnešním článku.

Ekonomika

Nákupem místních produktů přímo podporujeme místní – tedy naší – ekonomiku. Jako spotřebitelé máme v rukou větší moc, než si mnohdy uvědomujeme. Zopakujme si něco málo z hodin ekonomiky:

„HDP (GDP) je klíčovým ukazatelem vývoje národního hospodářství, měří výkonnost ekonomiky.  Představuje hodnotu všeho, co bylo nově v zemi vytvořeno za sledované období.“

Pokud nám tedy záleží na vývoji ekonomiky našich zemí, řešení je jednoduché. Nakupujme místní výrobky, podporujme zejména rukodělné výrobce a dejme jim možnost konkurenceschopnosti vůči masové výrobě.

Ekonomika HDP je ekonomika růstu a představuje mnohá rizika. Můžeme se ale zaměřit na kvalitní, místní, rukodělnou produkci, a možná se tak zasloužit o budoucí „ekologištější“ verzi ekonomiky.

Životní prostředí

Dovoz výrobků a potravin z dalekých zemí má celou řadu ekologických a sociálních dopadů, na které částo ani nemyslíme kvůli odcizení od samotného procesu výroby. Již poměrně známým problémem je vznik skleníkových plynů při spalování pohonných hmot.

Výrobky často cestují přes polovinu světa. U potravin se pak také mluví o jejich zatížení chemikáliemi a poklesem výživových hodnot. Následky tohoto procesu jsou vidět i cítit. Také jste si všimli, jak s dobou některé plodiny ztráci svou vůni, chuť a barvu?

I zde máme jako spotřebitelé možnost svým jednáním situaci zlepšit. Ne každý výrobek či potravina jsou u nás k dostání z místní produkce, můj Instagram vás ale snad přesvědčí, že u nás máme na výběr.

Morální hodnoty

Jak je možné, že mnozí z nás už dlouho ví, že masová výroba a dovoz ze zahraničí mají negativní vliv na naše životy, a přesto je dál podporujeme? Proč nakupujeme zboží od značek, které mají dílny v nejchudších státech světa a zaměstnávají pracovníky za minimální platy, často nelegálně i děti, a radujeme se, že jsme nakoupili levně? Je nám to snad lhostejné? Někomu možná ano, ale já věřím, že většině z nás ne.

Pravděpodobně se považujeme za dobré lidi. Jenže právě to výše zmíněné odcizení od samotného procesu výroby je to, co pro nás dělá tyto víceméně špatné a nemorální volby jednoduchými. Nechci být moralistou, sama stále nakupuji hodně produktů vyrobených tímto způsobem. Jsem ale unavená z toho, že sama sobě nalhávám, že je to v pořádku. Zkusme si promluvit se svým svědomím a žít pravdivěji.

Tradice

Lidová tvorba se předává z generace na generaci a od pradávna tvoří základ tradic a kultury lidstva. Podobné je to i se zemědělstvím či uměním. V dnešní době můžeme pozorovat návrat k těmto tradicím, kdy lidé hledají cestu, jak je skloubit s požadavky moderní společnosti.

Zamyslete se nad tím, co byste dalším generacím rádi předali. Vzpomeňte si, jaké tradice urdžovali třeba vaši prarodiče, zda vás naučili nějakému řemeslu, a zda by ho nebylo dobré provozovat, obnovit či obměnit, byť jen ve volném čase. A pokud nejste zruční, nebo nemáte možnost se takové činnosti věnovat, můžete se na udržování tradic podílet svou volbou při nakupování.

Mezilidské vztahy

Vztah mezi nakupujícím a výrobcem rukodělné tvorby je svým způsobem přátelství. Jde o jedinečné pouto, kdy se obě strany vzájemně respektují a věří si, vyznávají podobné hodnoty, a chápou důležitost své volby. To je něco, co velké značky nikdy nedokáží, byť utrácí spoustu peněz ve snaze navodit pocit důvěryhodnosti.

Jen si představte, jaké by to bylo znát osobně svého pekaře a ševce, znát jméno osoby, jejíž rukama bylo vytvořené vaše oblečení, nebo část vašeho oběda. Je tu ale něco víc než vztah mezi jedlotlivým nakupujícím a výrobcem – je tu celá komunita. Spojuje nás zájem dělat svět lepším.

Originalita

Pokud máte rádi originalitu, je pravděpodobné, že už u menších výrobců nakupujete. Ti vám totiž zaručí, že jen tak nepotkáte nikoho jiného, kdo vlastní tutéž věc. A pokud ano, bude to spíš pozitivní zkušenost, která vám dá možnost navázat kontakt s osobou s podobnými zájmy a hodnotami.

Kvalita

Kvalita za nízkou cenu bohužel neexistuje. Pokud vám někdo tvrdí, že ano, jednoduše lže. Výrobci vám potvrdí, že jednou z nejdražších položek při výrobě jsou lidské zdroje. Proto se výrobní procesy automatizují, nebo se provádí v zemích s levnou pracovní sílou. Ano, za kvalitu se platí víc. Je to ale investice do našich životů která sahá mnohem dál než do našeho šatníku.

Nenechme se zmást lákavostí levných věcí, které za sebou nechávají děsivou ekologickou stopu a při troše stěstí vydrží 2 roky. To je stanovená zářuční lhůta v EU na většinu produkce. A ano, v překladu to znamená, že vše, co se dnes hromadně vyrábí se vyrábí tak, aby to za 2 roky pokud možno nefungovalo a abychom si museli pořídit výrobek nový.

Zkusme se podívat po našich domácnostech a porovnat stav dražších, ručně vyrobených kvalitních produktů s těmi z masové produkce. Masová produkce může být i drahá. Důvodem je většinou popularita značky, kdy jde zisk majitelům a managerům na konci celého procesu výroby, který je sám o sobě levný, stejně jako použité materiály.

Tvořivost

Jako malá jsem ráda vyráběla různé hlouposti, malovala jsem si, stavěla jsem bunkry, jednoduše jsem stále něco tvořila. Nejsem si dodnes jistá, z jakého důvodu nebo kdy přesně jsem přestala. Možná to začalo školní výukou, kde nebyla po dosažení určitého věku originalita nebo tvořivost příliš uplatňovaná a někdy ani vítaná.

V televizi byly pořady o tvoření buď pro děti, nebo pro starší generace. Na ekonomicky aktivní populaci se ale nezaměřovaly. A já věřím, že je v tom záměr. Záměr obrat nás o tvořivost, která tolik otevírá mysl a nabízí tolik možností obživy mimo firmy a instituce. Zejména manuální tvorba se jeví jako zbytečná, nelukrativní. Vždyť je dnes všechno snadno k dostání za celkem slušnou cenu. Za cenu lidských životů a životního prostředí.