Lidí, kteří propagují místní tvorbu a projekty, stále není mnoho. Proto mi instagramový profil Elleonor Lea rychle padl do oka. V jeho popisku totiž stojí ´fotím • tvořím • inspiruji (se) • podporuji českou a slovenskou lokálnost & přírodní produkty´. Netrvalo to dlouho, a už jsem brouzdala jejím blogem, plným (nejen) tipů k handmade tvorbě. A protože jsme si padly do oka i po lidské stránce, rozhodly jsme se vzájemně vyzpovídat. Přináším vám proto druhou část rozhovoru, kde Elleonor Lea sdílí svůj vztah k věcem lokálním. Povídání se mnou pak najdete na jejím blogu. Chci vám přinášet rozhovory s lidmi, kteří mají podobné hodnoty a pro které je místní tvorba důležitá stejně jako pro vás. Nechte se inspirovat :)
Tvůj blog kombinuje střípky z tvého života, místní tvorby i kultury. Dá se tedy říci, že zahrnuje všechny oblasti, které ti jsou blízké?
Odjakživa jsem člověk, který je multidisciplinárně zaměřen – nemám jen jeden jediný směr, který by mě zajímal. Sice se nejvíce motám okolo tvorby a kultury (v tom nejširším slova smyslu), ale jsou i jiné oblasti, které mě zajímají.
Mým blogem/webem chci něco lidem předat. To, že se zajímám o politické dění nebo že mě zajímá vesmír a technika, je pro mě důležité. Není to však něco, co by bylo pro jiné lidi přínosné.
Když chceme nějaké informace posunout do světa, musíme přesně vědět, co chceme posunout do světa. Na internetu je mnoho informačního šumu. Pokud se nebudeme soustředit na to podstatné, tak šum pouze zvětšíme; a po druhé – se to „naše důležité“ ztratí. Lidé prostě dělají chybu – píší/sdílí všechno. A to důležité v tom pak zaniká.
Já se rozhodla šířit „osvětu“ o kultuře, umění a lokální tvorbě. Aby se v tom druzí neztráceli, ostatní témata musí zůstávat v pozadí. Zároveň chci být lidem blízká, aby věděli, že za těmi články stojí naprosto normální, obyčejný člověk. Takže se snažím nějaké střípky ze svého života prezentovat, aby to bylo lidské a uvěřitelné.
Proč ses rozhodla psát o lokální ruční tvorbě?
Vím, že vaše stránka je zaměřená na lokální handmade. Já se zaměřuji na lokální tvorbu celkově. Je skvělé když takové weby vznikají, protože vy se můžete víc zaměřovat na handmade, já – jakožto vystudovaný designér – třeba více reflektuji i firmy, které vytvářejí neuvěřitelně krásné lustry nebo polstrované gauče.
Celkově weby – prezentující tvůrce – beru jako galerijní prostory, kde se představují firmy/lidé, kteří (dle našich měřítek) stojí za to. A na samotných čtenářích je potom to zásadní rozhodnutí, zda si danou značku oblíbí, popřípadě si od nich něco koupí. Je proto dobře, že každá stránka se na designéry, tvůrce, umělce zaměřuje trošku jinak.
Jaké kousky do bytu nebo šatníku nakupuješ u místních tvůrců nejraději? Máš nějaké oblíbené značky, které bys ostatním doporučila?
No za poslední rok jsem zjistila, že si ujíždím na keramice, módě a snažím se být v obraze i v přírodní kosmetice. Co se týká keramiky, tak jsem úplný blázen do tvorby Adély Volné. Už jsem si od ní koupila hrníčky (můj článek o nich zde) a chystám se na koupi dalších výrobků.
Také se mi líbí značka Bisqit, od které máme doma kávové hrníčky a pokujujeme i po květináčích. A z módy bych tu mohla jmenovat spoustu zajímavých značek, ale asi zmíním jen dvě: Julie Store a Simply Grey life; obě dvě značky tvoří jednoduché lněné oblečení, které má svou nezaměnitelnou éterickou atmosféru, a tím mě lákají.
Jak na ruční tvorbu pohlíží tvé okolí, včetně sledujících? Myslíš si, že díky tvému přičinění o původu věcí více přemýšlí?
Myslím si, že dobře. Na Vánoce jsem od mamky dostala takový zajímavý betonový květináč, který koupila na jednom trhu, kde prodávají i handmade tvůrci, a předávala mi ho se slovy: „když jsem to viděla, myslela jsem si, že by se ti to mohlo líbit a že bys to mohla ocenit“ (přibližná citace).
A jestli mé okolí o původu věcí víc přemýšlí – někdo ano, někdo ne. Nedělám si iluze, že člověk člověka dokáže na sílu změnit, ale pokud má daná osoba mysl otevřenou, dokáže některé věci přijmout za své.
Na tvém Instagramu sdílíš i vlastní tvorbu - akrylové malby. Je to něco, čemu by ses chtěla věnovat i profesionálně, nebo je to čistě pro radost? Co pro tebe kreativita znamená?
Momentální nastavení mé mysli je takové, že bych ty obrazy chtěla i prodávat. Jsem jeden z těch „tvůrců/umělců“, co v sobě má vnitřní buzení – potřebu tvořit (to je asi ta kreativita, na kterou se ptáte). Jen, jak ho život vede různými cestami, tvorba se mění. Ještě před rokem jsem myslela, že budu vytvářet úplně něco jiného. Také od 13, 14 let fotím a bylo i období, kdy jsem myslela, že tohle je má cesta.
Považuji se za pragmatického člověka, ale co se týká životního povolání, nechávám se vést intuicí. Vím, že s kulturou a uměním bude můj život vždy spjatý. Co to ale přesně profesně znamená – to se nechám sama ráda překvapit.
Jaké další lokální projekty kromě handmade tvorby sleduješ nebo podporuješ?
Sleduji celkově lokální design (nábytku, textílií, módy, šperků), sleduji místní umělce, fotografy, ale také i festivaly a design story spojené s tvorbou. A že toho je opravdu hodně. Také mě zajímá filosofie zero waste a minimalismu, což není tak daleko od podpory lokálního, protože lokální značky mj. řeší problém ekologické stopy dovozu produktů ze zahraničí apod.
Jak sama píšeš na blogu, tvým domovem jsou Čechy i Slovensko. Vnímáš mezi nimi nějaký rozdíl v přístupu k lokální tvorbě a dalším místním projektům?
Dřív jsem to nevnímala. Kdysi jsem měla možnost se potkat s člověkem, který dělal do televizních pořadů na Slovensku a Česku a říkal, že divácké publikum zde a na Slovensku je odlišné. Nechápala jsem v čem, ale později se mi to v mnoha věcech potvrdilo.
– Než budu pokračovat dál, chci jen říct, že to není o tom, kdo je lepší nebo horší, protože takhle to ani není. Jen to je jiné.
Nejsem sociolog a nikdy jsem tyhle věci nezkoumala, je to jen moje zkušenost. Ale abych byla aspoň v něčem konkrétní… Na Slovensku je už tak 4, 5 let velká obnova folklórních tradic (dokonce se v televizi vysílaly dva ročníky soutěže Zem spieva, což je něco jako folklórní Superstar, která odkazuje na kdysi odvysílaný film z roku 1933).
Původně jsem si této obnovy tradic všimla tak, že na bakalářském studiu jsem zpracovávala materiál na jednu ze seminárních prací. Při tom jsem narazila na maďarskou módní návrhářku, která do novodobých šatů přidávala prvky folklóru. Neuvěřitelně se mi to zalíbilo, tak jsem hledala dál. A jak jsem brouzdala internetem, vyskočily mi slovenské značky jako Jaroslava Wull Kocanova, Jankivsiblings nebo Modrotlač.
Těch značek je mnohem víc, zmiňuji tu jen ty, na které jsem si teď v momentě vzpomněla. Někteří tvůrci se kroji pouze inspirují, jiní je téměř reprodukují. Viděla jsem už i slovenské slečny, které měly jen folklorní pásky k běžné sukni apod.
Upřímně řečeno, kroje jako takové se mi tolik nelíbí. Na mě jsou moc „přeplácané“ (píšu to s veškerým respektem k minulosti), ale když například Jaroslava Wull Kocanova vloží do čistých moderních šatů folklórní detaily, tak na tom můžu oči nechat.
Takže to je jeden z rozdílů mezi českou a slovenskou tvorbou (v ČR totiž folklór tolik neletí).
Na tvém webu můžeme vidět různé lokální značky. Podle čeho vybíráš, o jaké značce se zmíníš?
Někdo má hlavní měřítko ekologii, jiný lokálnost, já například design. Abych byla upřímná, asi je to „deformace z povolání“, ale dost dám na to, jak se značka prezentuje (grafická úroveň stránek, kvalita fotografií, design samotných produktů, originalita). Když mě značka osloví, pak se zaměřuji na to, zda je něčím i přínosná. Sem spadá i mé měřítko lokálnosti. To ale není vždy stoprocentní. Na webu nejspíš asi budu prezentovat jen lokální tvůrce, ale na Instagramu mám i sekci „Inspirace“. Tam dávám zajímavé projekty a tvůrce i ze světa. Ono totiž – i za našimi hranicemi jsou úžasní lidé, kteří tvoří neuvěřitelné věci. Nechci se uzavírat do nějaké česko-slovenské škatule, protože v konečném důsledku tvorba/umění nemá hranice. Naopak. Umění hranice překonává.
Je možné s tebou navázat spolupráci a pokud ano, jaké jsou její podmínky?
Určitě je, jen těžko asi přesně vymezit podmínky, protože každá firma může být o něčem jiném. Projekt/tvorba mě musí zaujmout. Může být sebemenší, na tom mi nezáleží, ale musí být jiná, lákavá. Například teď jsem objevila holčinu (na Instagramu jako Story of Linen), co se snaží vypěstovat len, ze kterého chce následně vyrobit látku a ušít oblečení. Ta holčina má nula nula nic sledujících, ale už jsem jí propagovala, protože mi to přijde jako něco, co má smysl.
Takže originální projekt s přidanou hodnotou (tím myslím například reflektování ekologie nebo nějaký sociální charakter apod.). Něco, co má smysl šířit dál. Prázdných konceptů, které se snaží vydělávat peníze je tu dost. Já hledám dobrou myšlenku, pak až ty peníze :)
Pokud bychom se znovu spojily za rok, jak by sis přála, aby se tvůj projekt mezitím vyvíjel? Máš stanovené nějaké cíle, kterých bys chtěla dosáhnout?
No, jelikož web jsem spustila nedávno, tak mám vcelku malý cíl. Chtěla bych, aby mě vyhledávače začaly vyhazovat na oči :D …aby se mé články dostaly dál, k více lidem. Také bych chtěla spustit prodej obrazů a dokončit školu.
Děkuji za tvůj čas a doufám, že se čtenářům budou tvoje články a postřehy líbit tolik, jako mě.
To já mockrát děkuji a přeji Vám to samé – a ať se myšlenka #vyrobenosrdcem nepřestává šířit světem.